Hypotéky bývají dobrým pomocníkem a nejednou i jediným schůdným řešením, jak se dostat k vlastnímu bydlení bez toho, že bychom na něj neúměrně dlouho čekali a spořili s nejistým výsledkem, zda se vůbec někdy dočkáme naspoření požadované sumy vzhledem k růstu cen nemovitostí. Vzít si tu peníze na dluh, zaplatit jimi svou nemovitost a pak ji postupně splácet s relativně výhodným úrokem, to nemusí být vůbec špatné.

Jenže stejně jako u jiných půjček je i zde záhodno počínat si rozumně. I hypotéky, jež jsou obecně vzato daleko rozumnějšími půjčkami než nejeden spotřebitelský úvěr, totiž mohou i škodit. A tak je třeba se zamyslet, než se rozhoupeme k takovému kroku, jakým je získání takové hypotéky.

Člověk by měl v první řadě myslet na to, jak bude po získání této půjčky tuto splácet. Rozhodně by si ji asi neměl brát ten, pro koho je její splácení takzvaně na doraz, kdo ji zvládá jen s velkým nasazením a je přitom závislý jen na jediném vysokém příjmu, o který by mohl ztrátou zaměstnání přijít. A obdobně by si ji měl odříci třeba i ten, kdo má rodinu bez rezerv, a tedy žije od výplaty k výplatě. To je totiž neúměrné riziko, na které by se doplatilo v případě nečekaných výdajů nebo ztráty zaměstnání, po níž by se už nepodařilo najít obdobně dobře placenou pozici.

Lidé by si ale i v daleko lepší situaci měli rozmyslet, jak hypotéku využijí. I koupě více nemovitostí na hypotéku s představou, že je člověk pronajme a z nájmů bude splácet, je nejednou naivní. Jednak nejsou ani kapsy potenciálních nájemníků bezedné, jednak se i mezi nájemníky nejednou narazí na neplatiče nebo jiné pochybné existence, a ani na investičních bytech pro turisty se nemusí zbohatnout, jak ukazuje třeba doba protipandemických opatření.

A zapomínat nesmíme třeba ani na pojem jménem fixace. Tedy že je úročení hypoték garantováno v dané výši jen po určitou dobu. A pak může přijít klidně i nezvládnutelné zdražení. Kvůli kterému může člověk klidně přijít i o všechno.