Je běžné, že hypotéky po skončení fixace nejednou zdražují. A protože je situace na našem finančním trhu taková, jaká je, protože tu roste inflace a vše se zdražuje, může být takový nárůst třeba i skutečně znatelný. A aby se jeho negativní dopad projevil co nejméně, vyplácí se dnes možná víc než dříve refinancování. Tedy předčasné vyrovnání a přechod k jinému, výhodnějším finančnímu ústavu.
Pokud je v dnešní době záhodno refinancovat a mít tak nový úvěr s předem zafixovanou úrokovou sazbou, je prý vhodné s tím neotálet a sjednat si to s novou bankou co nejdříve, což lze často už s předstihem dvou let. Protože tak je jistá dohodnutá splátka na dnešní úrovni a nehrozí tak případný vliv pozdějšího zdražování v souvislosti s inflací. Až pak skončí fixace, plynule se přejde k nové bance s domluveným úrokem a je to.
Přičemž je ale třeba počítat s tím, že nová fixace začíná platit v okamžiku podpisu úvěrové smlouvy. Takže je záhodno zajistit si novou fixaci aspoň na pět až sedm let, aby to stálo za to. Ovšem na druhou stranu nemá smysl to s délkou nové fixace ani přehánět, protože se dá očekávat, že časem inflace zase poklesne a pak by se mohly objevit ještě lukrativnější nabídky, k nimž by se dalo přejít.
A pochopitelně je třeba spočítat si i náklady, jež s refinancováním souvisejí a jež mohou být rozmanité, aby bylo jisté, že se takové refinancování nakonec vůbec vyplatí. Někdy jde totiž o stokoruny, zatímco jindy i o desetitisíce za takzvané účelně vynaložené náklady.
A když člověku po skončení fixace vzrostou měsíční splátky? Pak je možné si je zase snížit prodloužením splatnosti hypotéky. Což ale pochopitelně povede k větší částce zaplacené na úrocích vzhledem k jejich delšímu placení.
Takže si lze někdy refinancováním i významně polepšit. Ale automaticky to výhodné řešení není. A proto si to určitě dobře spočítejte.