Česká pošta je zvláštní firma. Jakkoliv už v dnešní době nemá ani zdaleka monopol na poštovní, telekomunikační a některé další služby, které si s ní tradičně spojujeme, je její postavení na trhu svým způsobem specifické a záviděníhodné. Pracuje totiž mimo jiné i pro stát, od kterého má licenci na základní poštovní služby, a za to jí právě tatíček stát hradí její čistou ztrátu, tedy prodělek.

Česká pošta tak provozuje 3200 poboček, a je relativně v pohodě. Protože jde sice o prodělečnou záležitost, jenže on není vždy prodělek jako prodělek.

Koronavirová pandemie se sice na České poště krutě podepsala, kvůli omezení letecké přepravy a direct mailu tato například přišla o devadesát milionů korun, ovšem loni se jí podařilo snížit její ztrátu o polovinu, tedy na 681 milionů korun. Což je hodně relativní úspěch vzhledem k tomu, že byla ztráta v předchozím roce 1,37 miliardy korun.

Provozní výnosy České pošty se zvýšily o 400 milionů na víc než devatenáct a půl miliardy korun, a za výsledky, které nedopadly nakonec tak hrozně, jak by se dalo předpokládat, stály kromě zmíněných vyšších výnosů i úspory na nákladech a prodej více nepotřebného majetku, hlavně nemovitostí, respektive pokles provozních nákladů souvisejících třeba s poklesem počtu kmenových zaměstnanců o osm a půl procenta.

Tržby České pošty meziročně nepatrně vzrostly, to ovšem hlavně díky účasti na sčítání lidu, činnostech pro skupinu ČSOB a díky vnitrostátní přepravě balíků. A v letošním roce se očekává zlepšení hospodaření České pošty dokonce o osmdesát procent ve srovnání s rokem předchozím.

Jakkoliv se tedy poště nedaří, vlastně se jí docela daří. Prodělává, ale míň, než by mohla a než prodělávala dřív. A to dokonce navzdory tomu, že jí stát dluží za poslední čtyři roky na úhradách šest miliard korun.

Česká pošta je prostě skvělá. Ještě kdyby se tak třeba naučila doručovat balíky do ruky a nepletla si to se vhozením lístku do schránky s tím, že nebyl adresát k zastižení. A to i když tento k zastižení byl.