Všechno má svůj začátek, a tudíž musí mít vše i svůj konec. O lidském životě to pochopitelně platí také. Přesto, že nás téma vlastního odchodu z tohoto světa asi nepříliš těší, je nutné se jím v některých případech zabývat. Alespoň z té praktické stránky.

• Pokud žijeme způsobem- „Pod mostem je také dobře a po mě ať přijde potopa“ – pak máme v tomto případě o jednu starost méně.

Ti, kteří za svůj pobyt na světě nahromadili určitý majetek, budou muset dříve či později přemýšlet, co se s ním má stát. Stále více lidí je proti klasickému dělení majetku podle zákona a chtějí si rozhodnout sami, co se má stát dál. Je to jistě mnohdy správná cesta. Dědění podle dědické posloupnosti může být v mnoha případech skutečně pro některé členy rodiny velice nespravedlivé. A navíc může vyvolat zbytečně spory v příbuzenstvu.

• Je tedy dobrou volbou napsat závěť.

I tady však poslední dobou nastávají změny. Už se většinou tento důležitý dokument nesepisuje doma, ale u notáře. Neúspěšní dědicové totiž v minulosti často uspěli, pokud chtěli závěť sepsanou doma napadnout. Notářský zápis je podle zákona veřejnou listinou, a tudíž má vyšší právní sílu nežli listina soukromá. Jestliže tedy chcete mít jistotu, že vaše poslední vůle bude splněna, pak jděte se svou závětí k notáři. Kromě toho vám také jistě poradí, pokud byste si s některou záležitostí nevěděli rady. Jen za jeden rok je u notářů sepsáno kolem dvaceti tisíc závětí a jejich počet se rok od roku zvyšuje. V současné době Notářská komora eviduje téměř tři sta tisíc takzvaných „živých“ závětí.

• U této listiny nehrozí její ztráta nebo opomenutí.
• Každý notář je totiž povinen ji zaznamenat do centrální evidence.

Zajímavé je, kdy lidé sepisují největší počet těchto listin. Podle notářů k nim chodí s touto žádostí lidé zejména kolem svátku Památky zesnulých.