Zatímco pořád ještě patříme k té bohatší části světa a leckterá jiná země by nám mohla závidět, jsou četní z našich spoluobčanů v docela jiné než právě popsané situaci. Máme u nás nejenom ty, kdo jsou skvěle nebo alespoň vcelku dostatečně zabezpečení, ale i ty, kdo žijí nadoraz nebo dokonce spadli do toho, co se považuje za bídu.

A svět, jehož jsme nedílnou součástí, je na tom podobně. Jsou zde jak lidé bohatí, jichž se důsledky koronavirové pandemie dotkly nanejvýš minimálně, ovšem často jim paradoxně naopak i prospěly, a pak jsou tu daleko hojněji zastoupeni i ti, kteří pocítili koronavirus více než bolestně, a to i tehdy, když jím neonemocněli.

Jak praví zveřejněná fakta, tisícovka nejbohatších lidí světa získala jmění, které ztratila v průběhu pandemie, do devíti měsíců zpět, zatímco ti chudí se s tím budou obvykle vypořádávat déle než deset let.

Kvůli koronaviru vzrostl počet lidí, kteří žijí na světě v chudobě, v uplynulém roce možná až o půl miliardy a byl zaznamenán značný nárůst příjmové nerovnosti, jaký nemá od doby, co se začala tato nerovnost zaznamenávat, obdoby.

Bohatí lidé si v uplynulém roce často polepšili, zatímco těm ostatním se životní poměry zhoršily. A mnohé z těch tady dole ohrožuje chudoba natolik, že by kolikrát stačil i jen jeden jediný výpadek příjmu a byli by uvízlí v bídě.

Prohloubil se ale nejenom příjmový rozdíl mezi bohatými a chudými, ale i mezi muži a ženami, i mezi jednotlivými rasami.

A kdo za tím, tedy za onou příjmovou nerovností mezi bohatými a chudými, stojí především? Asi jen málokoho udiví, že jsou to ve značné míře vlády jednotlivých zemí. Protože díky státní podpoře si polepšily firmy náležející právě těm bohatým, zatímco státní finanční pomoc prostým lidem byla a je znatelně skoupější. Což ale našincům netřeba zdůrazňovat, že? Češi už přece dávno tradují, že těm nahoře o ty dole nejde. Jen to teď bylo potvrzeno i oficiálně a v globálním měřítku.