Co se týká Čechů, prý jsme jako celek kvůli omezením souvisejícím s pandemií v průběhu posledního roku zase až tak moc nestrádali. Stát totiž mnoha našincům pomáhal udržet jejich pracovní místa, případně jim kompenzoval na státní náklady část jejich ušlých příjmů, a tak nikdo moc netrpěl. A protože nebylo tolik možností, jak utrácet, dokonce jsme si u nás polepšili i na úsporách. Máme našetřeno tolik, jako snad ještě nikdy. Mluvím o průměru, tedy o nás všech jako celku. Samozřejmě, že tu byli i ti, jimž se nevedlo, ale jako národ jsme si prostě polepšili.

Ovšem nakolik bylo toto polepšení si zásadní? Když se na to podíváme z globálního úhlu pohledu, není to zase až taková sláva. Protože k nejbohatšímu procentu obyvatel naší planety máme stále ještě sakra daleko. Aby totiž patřil někdo k těmto nejbohatším, musel by mít v přepočtu víc než jeden milion dolarů.

A kde takoví dolaroví milionáři žijí? U nás se to těmito pochopitelně zrovna nehemží. Pokud bychom je chtěli potkat, bylo by záhodno hledat hlavně ve Spojených státech, kde jich žije a působí nejvíce, přesněji skoro dvaadvacet milionů. Což je o 1,73 milionu víc než před dvěma lety. Další početná komunita dolarových milionářů žije v Číně, kde je jich asi 5,3 milionu, v Japonsku jich je 3,7 milionu a v Německu 2,95 milionu.

Pochopitelně si tito vesměs nevydělali uvedené sumy jen poctivou prací. V loňském roce jim pomohlo vesměs hlavně snížení sazeb ze strany centrálních bank, což zvedlo ceny jejich akcií a nemovitostí, započítávaných do tohoto jmění.

A protože se budou akcie, domy a byty zřejmě zdražovat i nadále, dá se očekávat, že budou dolaroví milionáři přibývat i nadále.

Jisté je ale každopádně to, že loni přibylo na naší planetě víc než pět milionů dolarových milionářů. A mezi našinci jsme takový nárůst rozhodně nezaznamenali. A jen tak nezaznamenáme.