Na tom, že lidé potřebují někde bydlet, už dávno není nic divného. A divné není samozřejmě ani to, že když už se někdo po bydlení poohlíží, upřednostňuje svoje vlastní. Protože bydlení někde v nájmu vychází na zbytečně velké peníze, člověk tu nemá jistotu, že tu bude moci bydlet tak dlouho, jak bude chtít, a konec konců tu může vadit i to, že s takovým pronajatým prostorem nemůže jeho uživatel ani nakládat tak, jak by m to bylo milé.
A tak si lidé raději svoji nemovitost kupují. A protože jde o náramně nákladnou věc, nemají nejednou jinou možnost, než si na to půjčit, tedy vzít si hypotéku.
Vzít si hypotéku bývá často rozumné řešení. Na rozdíl od jiných půjček, jež se nejednou rozházejí za nesmysly a pak člověka zatěžují zbytečnými splátkami s poplatky a úroky, si zde člověk pořizuje něco užitečného, čímž taková nemovitost nesporně je. Je to tedy investice do jednoznačně lepší budoucnosti.
Ovšem je třeba mít na paměti, že si lidé v podobě hypotéky půjčují přece jenom obrovské peníze, které pak budou po desítky let splácet. A tak je nutno se postarat o to, aby to takový dlužník určitě zvládnul.
Když si tak někdo hypotéku promýšlí, měl by počítat nejen s tím, zda zrovna v tomto okamžiku zvládne splácet. Protože se za onu dlouhou dobu, po kterou se splácení povleče, může leccos změnit. Člověk může změnit profesi nebo rovnou přijít o práci, mohou mu poklesnout příjmy nebo se to nějak jinak zašmodrchat. Člověk se může rozvést, může mít dítě, může onemocnět, a rázem mohou vyvstat problémy se splácením.
A proto by si měl nechat člověk nastavit takové splátky, jež nejen zvládne, ale dokáže i něco našetřit pro případ nenadálých potíží. A při tom musí také zvládat financovat běžný život. Někdy je tudíž třeba zvýšit svůj vlastní podíl na koupi nemovitosti nebo prodloužit dobu splácení, aby se podařilo snížit splátky na zvladatelnou výši.
A pokud to nejde, je lepší zkusit štěstí u jiné finanční instituce. Je to lepší než riskovat, že člověk jednoho dne nezvládne splácet a o svou střechu nad hlavou přijde.