Aniž by si toho možná člověk všiml, platí u nás v podstatě každý klidně i dnes a denně státu daň z přidané hodnoty, zkráceně DPH. Je to právě tato daň, jež je jedním z nejvýznamnějších příjmů státního rozpočtu a prakticky se jí nikdo z lidí nedokáže vyhnout. Jakmile si totiž někdo koupí nějaké z většiny zboží nebo si nechá poskytnou některou z většiny nabízejících se služeb, bác! Rázem je mu naúčtována i právě DPH.

Každý dodavatel registrovaný jako plátce ji totiž musí automaticky odvést z každého obchodu, který je předmětem této daně, a odběratel si může požádat o její vrácení pouze při splnění striktně daných podmínek.

Před DPH prakticky není úniku. Tato se státu vymáhá velice snadno a nedá se jí jen tak vyhnout. Protože ji odvádí plátce daně, který ji logicky sám naúčtuje tomu, kdo je jejím reálným plátcem, aby ji neplatil za něj.

DPH se odvádí jenom z rozdílu ceny mezi vstupy a výstupy, tedy z reálné marže. Týká se dodávek zboží, převodu nemovitostí a poskytování placených služeb v rámci daného státu, u nás je jí pak ale dotčeno i zboží dovážené z jiných zemí Evropské unie a zde prodané, případně zde prodané zboží pocházející z jiných zemí.

U nás se platí jednadvacetiprocentní základní sazba DPH, případně sazby snížené, patnácti- a desetiprocentní. Přičemž zmíněná základní sazba platí pro všechny případy, u nichž nebylo rozhodnuto jinak. Nižší DPH se pak hradí dejme tomu u věcí jako teplo, fitness centra, posilovny, ubytovací a stravovací služby, dovoz uměleckých děl, sběratelských předmětů a starožitností, knihy, léky, nenahraditelná dětská výživa a potraviny pro osoby trpící celiakií a fenylketonurií a podobně.

Plátcem DPH je u nás povinně každý subjekt, jenž v uplynulém roce překročil měsíční obrat ve výši milionu korun, kromě těch, kdo jsou od této daně osvobozeni. Nepřihlásí-li se dotyčný ve stanoveném termínu k této povinnosti, čeká ho trest ve výši deseti procent ze všech příjmů v období, kdy měl tuto daň platit a neplatil.